Záchod, to je zařízení, které používáme několikrát denně a známe se s ním téměř důvěrně J. Jak ale takový záchod vlastně funguje? První doložený splachovací záchod je datován do roku 1596 a vynalezl jej sir John Harington pro královnu Alžbětu I. Způsob splachování se samozřejmě v čase vyvíjel a první toalety rozhodně nevypadaly a nefungovaly jako ty dnešní.
Všimli jste si, že se po spláchnutí voda a odpady v ní jakoby vcucnou do odpadové roury? Tento princip funguje díky instalovanému sifonu. Ten jednak zabraňuje vniknutí pachů z kanalizace do obytných nebo jiných prostor, ale také napomáhá dokonalému spláchnutí. Tento systém si představte tak, jako když akvarista odčerpává vodu z akvárka (nebo když vám někdo krade benzín z nádrže). Na principu fyziky, kdy je odpadní trubka níže než hladina vody v toaletě, dojde prakticky k odčerpávání vody a odpadů ze záchodové nálevky. Když je hladina vody níže, tak nejprve nateče nahoru do kolene. Až když dosáhne hladina vody na koleno, začne prakticky odčerpávat z toaletní mísy odpady. Po spláchnutí dochází k obnovení systému. Proud odtékající vody se zastaví, když hladina v míse klesne pod první oblouk v sifonu toalety.
V toaletě můžeme také hledat různé způsoby samotného splachování. Tím myslíme způsob, jak voda vniká do záchodové mísy. Starý princip fungoval na pouhém vlití splachovací vody do toaletní mísy v jednom místě. Tento systém byl však velmi neúčinný. Prakticky nedocházelo k omývání stěn mísy. Proto se nyní instalují nové systémy. Prvním z nich je takzvaný otevřený okruh. Voda se sice stále splachuje jen v zadní části, ale zde je rozdělena do stran a jako v tobogánu proudí i do bočních částí záchodové mísy. Nejmodernější je takzvaný uzavřený okruh, kde se voda do mísy dostane hlavním proudem v zadní části toalety, ale také několika otvory po celém obvodu záchodu. Tento systém zaručuje nejdokonalejší čištění. Je však náchylný k ucpávání, například máte-li doma příliš tvrdou vodu.
Rozdílů ve splachovacích toaletách je více. Co třeba hluboké nebo ploché splachování? Taky jste si někdy všimli, že si můžete svůj „výtvor“ prohlédnout? To je právě díky tzv. plochému splachování. To se používalo dříve a nyní například v nemocničních provozech (když je potřeba exkrement z různých důvodů vidět). Výměšek spadl na plošku, která se po spláchnutí mírně naplnila vodou. To zabezpečovalo snížení znečišťování. Hluboké splachování funguje tak, že živočišný odpad padá v ideálním případě rovnou do vodní nádržky u sifonu. Odtud dochází po spláchnutí k přímému vylití do kanalizace.
Záchod pro kluky a holky. Ano opravdu a teď se nebavíme o pisoárech (ty mimo jiné už existují také pro dámy). Záchodové mísy jsou skutečně tvarované pro pány a dámy. Ten pánský má v přední části větší prohlubeň (je prostě strmější k výlevce). Možná tušíte proč. Je to z toho důvodu, aby si pánové neotírali svoji chloubu o porcelán. U dámského modelu pak zase nedochází k ošplíchnutí (jestli tomu tak můžeme zdvořile říkat), mísa je zde plošší.
Dělení splachovacích záchodů, které zná každý, kdo jej někdy instaloval je na spodní nebo zadní vývod. Nehledejte v tom nic složitého. U zadního vývodu ústí odpadní trubka směrem do zdi. U spodního vývodu pak směrem do země. Existují varianty takzvaného zadního šikmého odpadu (odpad zezadu, mírně směřující k zemi cca v úhlu 45 stupňů) nebo vario odpad. U tohoto typu si můžete směr zvolit sami.
Posledním rozlišením splachování (ne samotného záchodu, tady bychom našli spoustu dalších rozdílů) je umístění splachovací nádržky. Nejčastěji se dnes používá vestavěná nádrž nebo kombinační klozety. Vestavěná nádrž je asi nejelegantnější způsob. Jednou z mála nevýhod je složitější oprava v případně poruchy. Kombinační klozet pak funguje jako samostatně stojící wc, ke kterému je přímo připevněna nádrž na splachování. Dříve se také používalo samostatně stojící wc, ke kterému se připojila nádrž, která byla umístěná u stropu. Od tohoto řešení se postupně ustupuje a kde to je možné, se již používají předchozí řešení. Jednoduše to můžeme také rozdělit na závěsné wc - klozet se montuje za pomoci předstěnového nebo stěnového instalačního systému. Nádržka je umístěna ve zdi za obkladem. Kombinované wc - nádržka je umístěna přímo na klozetu (připevněna šrouby, ale existují i méně časté varianty s pevným spojením), její napouštění je obvykle z boku, případně také zespodu. Samostatně stojící – nádržka na vodu je umístěna mimo klozet (na stěně nebo u stropu).
A pak tu máme samotný splachovací mechanizmus, který je umístěn buď přímo v nádržce (to bývá manuální systém) případně jakékoliv automatické řešení. V domácnostech se stále setkáme právě s manuálním, takzvaným plovákovým systémem. Pomocí plnícího ventilu proudí do nádržky voda. S její hladinou jednoduše stoupá vzhůru plovák. Až hladina spolu s plovákem dosáhnou potřebné výšky, uzavře se páka, která je připevněna k plováku a zavírá přívod vody. Po stisknutí tlačítka (někdy bývá zdvojené pro velký a malý objem vody) se uvolní výpustný ventil. Po vytečení veškeré vody se tento ventil automaticky uzavře. Plovák je v nejnižší části a opět začíná proces napouštění.
Nabízíme profesionální čištění ucpaných toalet a odpadního potrubí. Neváhejte nás kontaktovat s jakýmkoliv problémem.