Jak funguje stoková síť

Stokovou síť tvoří nejen potrubní rozvody a kanalizace, ale také spousta dalších objektů a zařízení, které slouží k odvádění odpadních vod z jednotlivých nemovitostí a veřejného prostranství, mnohdy včetně vod dešťových. Výstavby stokových sítí v městech a obcích měly velký historický význam. Odpadní vody se běžně vypouštěly (a také vylévaly) přímo do ulic. Což mělo za následek šíření infekčních nemocí, jako byl například mor nebo tyfus.

Kanalizací tedy rozumíme soubor rozvodů, staveb a zařízení, které odvádějí splaškové a srážkové vody. A to je jedna z podstatných vlastností kanalizace. Tu totiž rozdělujeme na dva hlavní typy. Jednotnou stokovou sít a oddílnou stokovou síť.

V jednotné stokové síti se odvádějí dešťové i splaškové vody současně. Prakticky vzato, voda s dešťů se v potrubí mísí s odpadní vodou z domácností. Dochází tak mnohdy k naplnění stokové sítě dešťovou vodou, která však unáší i veškerou vodu odpadní. Co se v tomto případě dále děje si popíšeme v některém z dalších článků. Oddílná stoková síť má dva systémy. Jedním potrubím odtéká pouze dešťová voda, typicky do nějakého recipientu (potoka, řeky, nebo jiného zádržného systému). Druhým pak proudí pouze voda splašková, která míří přímo do městské čističky odpadních vod. Nikdy nesmí dojít k mísení těchto dvou druhů vod. V České republice je většina stok projektována jako jednotná.

Stoky musí mít dostatečný pád, aby se i při menším průtoku neusazovaly pevné složky v potrubí. Dokonce je to důležité i pro správné fungování ČOV, odpady by se do ní měly dostat co nejrychleji. V případě přívalových dešťů nastává mnohdy pro s vysokým průtokem dešťových vod. V tu chvíli se využívají takzvané odlehčovací komory, o kterých si také povíme více. Jednotná stoková síť musí být navržena tak, aby zvládla průtok, který je součtem všech druhů odpadních vod. Problém nastává u čističek odpadních vod, které v přívalových deštích nezvládnou pobrat masu vody.

Stokové sítě se budují z nejrůznějších materiálů. Všechny však musí být vysoce trvanlivé, odolné vůči korozi, chemickým látkám, mikrobům. Důležitá je také jejich nepropustnost (jakýkoliv průsak je velmi nežádoucí, protože může jednoduše docházet ke znečištění půdy). Nejčastějšími materiály tak je glazovaná kamenina, která je odolná a trvanlivá. Beton, který je dnes nejspíš nejrozšířenější. Kanalizační cihly, které jsou z jedné strany glazované. Jejich nevýhodou je občasné vypadávání a také prorůstání vegetací. Posledním nejpoužívanějším materiálem je plast. Z plastu jsou především potrubí menších průměrů. Někdy se také využívá jako těsnící výstelka velkých potrubí.

V kanalizační síti se setkáme s celou řadou objektů:

Revizní šachta – pro vstup do kanalizace

Vpusť – vtokový objekt

Přípojka – vtokový objekt od domácností

Spadiště – též skluz, zpevněná část stoky, kam přepadá voda (zmenšuje přímý spád)

Shybka – nejčastěji se s ní setkáme při převádění odpadů z jedné strany vodního toku na druhou

Proplachovací šachta – slouží k proplachování stok s malým spádem

Odlehčovací komora – vyvádí část vod do recipientu při velkých deštích

Retenční nádrž – chrání kanalizaci před zahlcení při velkých deští (aby nemusela být použito odlehčení)

Čistička odpadních vod – konečná část kanalizace, kde se odpadní vody přečišťují a následné vypouští do recipientu