Věžové vodojemy na mnoha místech neodmyslitelně dokreslují pohled na města nebo i na okolní krajinu. Často se dokonce jedná o architektonická díla. Některé vodojemy, pro které již není využití, se navíc předělávají na nejrůznější expozice, zajímavá místa nebo dokonce bydlení. Pojďme si společně přiblížit praktické využití těchto zajímavých staveb.
V Česku jich dokonce nalezneme stovky. K architektonicky nejzajímavějším patří ty z období první republiky. Věžové vodojemy jsou prakticky nejvýrazněji viditelnou součástí vodovodní infrastruktury. Vodárenská věž, jak se vodojemům také říká, je zásobník vody umístěný nad terénem. Samotná nádrž je umístěna v dostatečné výšce, aby byl rozvod vody dobře natlakován. Mají několik funkcí, tou hlavní je zadržení vody a zajištění stálého tlaku ve vodovodní síti. Můžou také vyrovnávat výkyvy v podobě zvýšeného momentálního odběru. Svou nezastupitelnou funkci mají také při výpadku proudu, díky hydrostatickému tlaku fungují bez dodané energie. Nadzemní vodojemy dokážou také pomoci v případě oprav vodovodních rozvodů, kdy dokážou část nepostižených domácností zásobovat vodou. Existují také speciální požárenské nadzemní vodojemy.
Historie vodárenských věží se začala psát již v době antického Říma. V té době se na jeho území nacházelo více než 200 vodojemů. Římané byli v nakládání s vodou opravdovými experty. Využívali například i propracovaný systém akvaduktů. K nejstarším věžím na území České republiky patří například pražská Šítkovská věž z roku 1588 (původní dřevěná byla ještě starší) nebo věž v Jičíně z roku 1543. Zvláštností je spojení komína a vodárenské věže, které se stavěly na přelomu 19. a 20. století. Sloučením funkcí došlo k úspoře materiálu, nákladů a také zastavěné plochy. Příkladem může být továrenský komín v Mělníku. Další zajímavostí jsou drážní vodojemy. Ty se nejprve stavěly jako součást nadzemních částí budov, později jako samostatné stavby. Sloužily především k doplňování parních lokomotiv vodou. Po ústupu páry na železnici již neměly původní využití.
K nejznámějším vodojemům v Čechách patří například zauhlovací a vodárenská věž v libereckých Vratislavicích. Tvoří neodmyslitelné panorama Vratislavic. Zděná věž o výšce 60 metrů má tři nadzemní části a vyhlídkovou terasu. V přízemí se nacházela původně strojovna ve střední části dva velké zásobníky na uhlí a v nejvyšší části byl umístěný vodojem. O svou funkci přišla až v roce 1970, kdy již nebylo zapotřebí zásobování uhlím. Prakticky se jednalo o malou tepelnou elektrárnu, která měla na tu dobu moderní střih v podobě systému zásobování. Část vodojemu se plnila z nedalekého Prosečského rybníka. Mour byl do stření části věže foukán vysavačem. V nižší části se skladovalo kvalitní uhlí. Voda byla využívána k výrobě páry, která pak poháněla turbínu. Díky vyvýšení mnoho procesů fungovalo samospádem.
V současnosti mnohdy využití nadzemních vodojemů opadá, především těch architektonických. Mnohé z nich mají to štěstí, že se jim začal věnovat některý ze spolků, a i díky nim zažívají rekonstrukce a nové využití. Z mnoha z nich se staly nejrůznější expozice nebo muzea. Setkáme se i s výstavní galerií. Některé vodojemy byly přeměněny na obydlí nebo kulturní místa pro setkávání. Netradiční je možné ubytování jako v hotelu (například ten v Jičíně) nebo využití jako rozhledna.
Comentarios