Spousta domácností považuje toaletu také za jakýsi odpadkový koš. Bohužel je realitou, že někteří lidé dokážou spláchnout do toalety opravdu cokoliv. Do toalety by se však nemělo dostat prakticky nic jiného než produkovaný lidský biologický odpad. Jiné složky způsobují nejen environmentální problémy (tedy znečištění přírody), ale také mohou přispět k ucpání kanalizace nebo podpořit její biologické znečištění a poskytnout potravu pro zvířata, která v ní žijí.
Co tedy do toalety nepatří?
Především jsou to zbytky jídel. Po jejich spláchnutí se stávají potravou například pro potkany, kteří se mohou rychleji přemnožit. Zbytky jídel se také mohou začít v kanalizaci rozkládat, což vede k tvorbě zápachu nebo dokonce ke vzniku nebezpečných plynů.
Do toalety ani do dřezu se nesmí vylévat olej nebo jiné tuky. Jednak představují silnou zátěž pro čistírny odpadních vod, ale zároveň jsou také silným znečišťovatelem kanalizací. Po vychladnutí tuhnou a ulpívají na stěnách potrubí. Takové tukové hroudy dokážou kanalizaci zcela zneprůchodnit. A nejen tu městskou – vyléváním tuků do potrubí si zanášíte i vlastní domovní kanalizaci, ve které může vzniknout stejný problém. V celkovém měřítku se může jednat doslova o ekologickou katastrofu. Jsou zaznamenány případy (například v Londýně), kdy tuková hrouda zcela zablokovala kanalizační systém. Nahromaděné tuky mohou vážit i několik desítek tun a jejich odstranění je technicky i časově velmi náročné.
Do toalety také nepatří větší množství saponátů nebo jiných čisticích prostředků. Kbelík vody po setření podlahy problém samozřejmě není, ale vylévat do toalety toxické látky, kyseliny či barvy po malování je nepřípustné. Častým problémem je také vylévání vody po stavebních pracích do toalety nebo jiné výlevky (například té, kterou máte na dvorku). Pokud voda obsahuje cement, může v potrubí vytvořit pevnou bariéru. I když se zpočátku zdá nepatrná, postupně se za ní začne hromadit voda spolu s dalšími odpady, což vede k vytvoření ucpávky, která může kanalizaci zcela zneprůchodnit.
Toaleta také není místem pro likvidaci léků a léčiv. Nepoužité léky by se neměly vyhazovat ani do odpadkových košů nebo popelnic. Nejvhodnější je donést nevyužité léčivo do lékárny, kde jej bezplatně přijmou a ekologicky zlikvidují.
Podobně do toalety nepatří ani některé hygienické potřeby. Vlhčené ubrousky jsou častým důvodem ucpání toalet nebo potrubí. Na rozdíl od toaletního papíru jsou pevné a pokud se zachytí v potrubí, nabalují se na ně další nečistoty. Stejně problematické jsou například vata, tampony, odličovací polštářky a další hygienické výrobky.
Jak jsme uvedli výše, nejde jen o znečištění kanalizace, ale i o nadměrnou zátěž městských či obecních čistíren odpadních vod. Ty fungují na mechanicko-biologickém principu, a proto je přítomnost pevných či toxických složek velkým problémem. Mikroorganismy v čistírnách při kontaktu s toxickými látkami ztrácejí svou čistící schopnost a postupně hynou. Pokud proces čištění nefunguje správně, kontaminuje se i voda, která z čistíren odtéká do řek a dalších vodních toků.
Úplně stejný (nebo ještě horší) problém nastává, pokud odvádíte odpadní vody do septiku nebo domovní čistírny odpadních vod. Tato zařízení pracují na biologických principech, a pokud bakterie v nich obsažené zahubíte tím, co vyléváte do toalety, může být jejich čistící funkce omezena nebo zcela zastavena. Platí tedy stejná pravidla – do toalety nepatří tuky, nadměrné množství saponátů, zbytky jídel, toxické látky ani jiný odpad.
Comments