Nádrž na dešťovou vodu není nikterak složité zařízení. Prakticky je to nádoba, do které se ukládá dešťová voda pro její pozdější využití. Pro zalévání zahrádky, venkovní sprchu, ale i v domácnosti na praní prádla nebo splachování. Její použití může významným způsobem ovlivnit spotřebu pitné vody a proto jsou nádrže na dešťovou vodu stále více populární i České republice. Vliv na to má také dotační program Dešťovka a mimo jiné i poslední novela zákona, která především pro majitele novostaveb stanovila povinnost si nádrž na dešťovou vodu pořídit.

Retenční nebo akumulační nádrž?

V tomto ohledu je poměrně jasno, akumulační. Retenční a akumulační nádrže jsou často považovány slovně za jedno a to samé. Není tomu ale zdaleka tak. Retenční nádrž vodu zadržuje jen krátce a postupně je upouští. Buď do vodního toku, kanalizace nebo vsakovacího objektu. Retenční nádrž tak neumožňuje zachytávat vodu pro její pozdější použití. Její hlavní funkcí je zpomalení odtoku dešťových vod. Z tohoto pohledu má především ochranný důvod. Naopak akumulační nadrž se snaží maximální možné množství vody zadržet, akumulovat. V případě jejího naplnění začne také přebytečnou vodu odvádět, aby nedošlo k jejímu přetečení.

Jak je to s tou dotací

Podmínek je samozřejmě spousta, ale ve stručnosti je třeba splňovat následující podmínky. Velikost nádrže musí být minimálně 2 metry krychlové, maximálně pak 10. Nádrž by až na nějaké výjimky měla být podzemní. Musí být u trvale obývaného objektu (ne rekreační objekt jako je chata nebo chalupa). Nejjednodušší dotační titul, takzvaná Zálivka, se nevztahuje na novostavby. V případě, že chtějí dotaci, musejí majitelé novostaveb vybrat minimálně po variantě s využitím dešťových vod pro splachování.

Jakou velikost zvolit

Tento bod je samozřejmě krajně individuální dle toho, jak chceme s dešťovou vodou nakládat a jak často. Obecně je vždy lepší nádrž o něco větší, nežli menší (pokud to například prostor na pozemku dovolí). Nádrž musí mít také k dispozici dostatečný přísun vody. Pokud budete do nádrže sbírat je z malé části střechy, nemusí být její plnění dostatečné. Během 21 dnů, by totiž mělo dojít k výměně vody v nádrži.

Postačí mi to nejlevnější řešení?

Opět platí doporučení, které je spíše obecné. Vyplatí se připlatit, abychom předešli problémům v budoucnu. Ve většině případů, se na pořízení nádrže poskytuje dotace, tak cenu výrazně sníží, až 50 % prostředků lze získat zpátky. Nádrž je prakticky jen kus plastu, proto není cenový rozdíl kompenzován jindy. Proto za dražší nádrž kupujete prostě více materiálu nebo kvalitnější. Na vnější i vnitřní povrch nádrže působí velký tlak, hlavně tehdy, když se kolem vyskytuje podzemní voda.

Plastovou nebo betonovou?

Každé má své pro a proti.  Betonová nádrž je robustní a velmi trvanlivá. Ale kvalitní plastové provedení bude odvádět podobnou službu. Obecně spíše klady převažují u kvalitních plastových nádrží. Vyrábějí se v mnoha tvarech a velikostech. Manipulace je s nimi je výrazně snazší díky nízké hmotnosti, stejně tak i přeprava. K uložení betonové nádrže budete potřebovat jeřáb, plastovou nádrž teoreticky usadí parta dělníků nebo menší bagr. Betonová nádrž bude ve stejné velikosti vždy o něco dražší. 

Podzemní nebo nadzemní

Zde většina argumentů velí pořídit si podzemní nádrž. Nadzemní nádrž bude jednodušší na instalaci. Jinak už vše hovoří pro instalaci pod zem (snad kromě okrasného dřevěného sudu umístěného pod okap. Podzemní nádrže nabízejí větší objem, nezabírají místo na zahradě ani ji nehyzdí, voda v podzemních nádržích se méně kazí, protože je v chladnějším prostředí a nesvítí na ní slunce.

Kvalita konstrukce

Z konstrukčního hlediska (bavíme-li se o plastových nádržích), rozlišujeme dva typy, svařované a monolitické. Svařované nádrže jsou populární především díky různým tvarům, které lze vytvořit. V místě sváru je ale pevnost nádrže menší. Na svařované nádrži není nic špatného, ale je důležité si hlídat kvalitu nebo výrobce. Monolitické nádrže vznikají jako celek uvnitř formy. Stejnou pevnost si tak udržují prakticky po celém povrchu. Monolitické nádrže mívají objem do 5 až 6 kubických metrů.

Podle typu usazení

Podle typu usazení rozlišujeme nádrže k obetonování, dvouplášťové a samonosné. Nádrže k obetonování bývají nejlehčí, ze všech typů. Předpokládá se obetonování kolem celé plochy nádrže. Pokud čekáte, že bude na nádrž kladen vyšší tlak (například v blízkosti příjezdové cesty, volte variantu k obetonování. Naopak se jí vyhněte pokud je v lokalitě přítomnost podzemní vody. Dvoupláštové nádrže se naopak hodí do míst, kde se podzemní voda očekává, nebo tam, kde je hodně jílovité podloží. Tento typ nádrže se kotví na základovou desku. Samonosná nádrž je jakýmsi kompromisem mezi přechozími dvěma typy. Samonosná nádrž se usadí na základovou desku a obsype štěrkem. Její výhodou je jednoduchá a rychlá instalace. Nehodí se však do jílovitých míst, ani do míst s podzemní vodou.

Jaký zvolit tvar?

Nádrže tvaru válce, nebo taky jakési ponorky jsou vhodné do míst, kde není podzemní voda nebo jílovité podloží. Nádrže s plochým dnem pak zvolte právě tam, kde se bude vyskytovat podzemní voda nebo jíly. Pokud potřebujete šetřit místem, bude pro vás ideální nádrž ve tvaru sudu. Na druhou stranu počítejte s hlubším výkopem.