V převážné části hlavního města je vybudována jednotná stoková soustava. To znamená, že jedna stoka odvání jak odpadní vody, tak vody dešťové. Díky tomu na území prahy funguje více než 140 odlehčovacích komor (o nich jsme psali v předchozích článcích). Pouze v částech jako je například Jižní Město, Modřany, Lhotka a Libuš je kanalizace realizována jako oddílná. Celková délka kanalizačních sítí činí více než 3900 kilometrů a kanalizační přípojky mají více než 1000 kilometrů a je jich k roku 2023 127 866. Síť tvořena sedmi páteřními stokami.
Všechny tyto páteřní stoky jsou přiváděny do Ústřední čistírny odpadních vod. Ta se nachází na Císařském ostrově a putuje do ní zhruba 92 % všech odpadních vod z území Prahy. Do provozu byla uvedena v roce 1965, kdy nahradila již nedostačující čistírnu v nedaleké Bubenči. Kromě ústřední čistírny je odpadní voda odváděna do dalších 22 pobočných čistíren. Ano čtete dobře, Ústřední čistírna odpadních vod Prahy pojme 92 % všech odpadních vod. Zbylých 8 % putuje do 22 malých čistíren.
Pojďme se podívat i na celková čísla. Hlavní čistírna je rozdělena na dvě linky. Takzvaná Stávající linka vyčistila v roce 2023 46 219 250 metrů krychlových odpadních vod. Nová linka vyčistila v roce 2023 63 448 300 metrů krychlových a zbylých 22 pobočných čistíren 9 138 440 metrů krychlových odpadních vod. Celkem je to tedy více než 118 milionů kubíků vody.
Jak jsme si uvedli, Ústřední čistírna odpadních vod je rozdělena na dvě linky. Stávající vodní linka je mechanicko-biologická, s chemických srážením fosforu, za pomoci železitých solí. Technologická linka se skládá z lapáků hrubých nečistot, jemných česlí, provzdušňovaného lapáku jemných nečistot, usazovacích nádrží, aktivačních nádrží s aerátory, dosazovacích nádrží a regenerační nádrže vratných kalů. Nová vodní linka je největší vodohospodářskou stavbou na území České republiky. Aplikované technologie zajišťují ještě vyšší přečištění, než u původní linky. Nová vodní linka se skládá z jemných česlí, lapáků písku a nádrží, aktivačních nádrží s aerátory, dosazovacích nádrží, regeneračních nádrží, a posledním stupněm čištění je UV dezinfekce.
O výstavbě nové čistírny odpadních vod bylo rozhodnuto v roce 1954. Důvod byl jednoduchý, stará čistírna odpadních vod byla již zastaralá technologicky, byla již za svou životností a především už nestíhala pokrýt zvyšující se množství odpadních vod. Po roce 1950 dokonce došlo k situacím, kdy se část odpadních vod musela nepřečištěná vypouštět rovnou do Vltavy. Nová čistírna byla slavnostně uvedena do provozu v roce 1965. K plnohodnotnému spuštění došlo ale až v roce 1967, z důvodu technických obtíží, které start provázely. Ústřední čistírna odpadních vod prošla během let řadou modernizací. První zásadní se stala v roce 1974, kdy se pracovalo především na zvýšení intenzifikace. Přistavěly se například dvě dosazovací nádrže a bylo upraveno mechanické předčištění. Kapacita se těmito úpravami více než zdvojnásobila. V roce 1994 byla zahájena další velká intenzifikace. Byla rozšířena kapacita dosazovacích nádrží o další čtyři kruhové nádrže a byly upraveny další provozní a technické parametry.
Ústřední čistírnu odpadních vod velmi zasáhly povodně z roku 2002. Voda se dostala přes ochrannou hráz a všechny části čistírny vyplavila. Došlo však nejenom k ekologickým škodám, povodeň zničila technologická zařízení. Celková škoda byla vyčíslena na 300 milionů korun. 2 měsíce trvalo, než se podařilo obnovit mechanické čištění, biologické ještě o další dva měsíce déle. Povodně z roku 2013 čistírnu pouze mírně omezily, ale nijak nepoškodily.
V současnosti probíhají další modernizační práce, které by měly být hotové do roku 2030. Jedná se především o zajištění platných legislativ na Stávající lince a celkové modernizace kalového hospodářství.
A jak jsou na tom zbylé pobočné ČOV? O tom budeme psát v dalším článku.
Comments